Hodnotící zpráva IPCC (Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu) přinesla řadu důkazů, které poukazují na to, že se naše šance omezit globální oteplování na hodnotu do 1,5 °C ve srovnání s předindustriální úrovní – což je nejambicióznější cíl Pařížské dohody – se rapidně snižují.
Již víme, že oteplování pevninských povrchů postupuje rychleji než celosvětové průměrné oteplování. To je vystavuje vážnému riziku a zhoršování stavu půdy povede k nižším výnosům zemědělských plodin, nárůstu sucha a lesních požárů a k ještě vyššímu znečištění uhlíkem, což bude urychlovat další oteplování.
Přitom k rychlému oteplování dochází v důsledku toho, jak využíváme půdu – zemědělská činnost, lesnictví a další způsoby využívání půdy vyprodukují pětinu až čtvrtinu globálních emisí skleníkových plynů. V současnosti využíváme více půdy než kdykoli předtím a pokud nebudeme řešit naši spotřebu, včetně spotřeby potravin, bude populační růst poptávku po půdě jenom dále zvyšovat.
Jsou dva způsoby využívání půdy, které vedou ke zlepšení jejího celkového stavu a výnosnosti a přitom dokážou omezit negativní dopad této činnosti na globální oteplování. Je totiž možné snížit množství emisí z půdy a zároveň je možné půdu využívat k odčerpávání oxidu uhličitého z atmosféry.
Snížení množství emisí můžeme dosáhnout pouze tehdy, pokud změníme náš potravinový systém.
V první řadě je nutné omezit odlesňování a s ním spojenou přeměnu přírodních stanovišť. Zemědělství způsobilo téměř tři čtvrtiny veškerého odlesňování, ale kromě lesů má dopad i na jiné druhy krajiny – ve skutečnosti více než 50 % zničených přírodních stanovišť v důsledku produkce potravin připadá na pastviny a savany. Podniky sice začaly projevovat odhodlání vyloučit odlesňování a přeměnu přírodních stanovišť ze svých dodavatelských řetězců, ale je třeba, aby jednaly s větší razancí, ve větším měřítku a v souladu se zásadami, doporučeními a pokyny Rámcové iniciativy odpovědnosti (Accountability Framework Initiative, AFI). Vlády mezitím musí zavést účinnější politiku na ochranu přírody a zastavení ničení přírodních stanovišť.
V druhé řadě je třeba, abychom změnili náš způsob stravování. Příliš mnoho z toho, co jíme – od červeného masa až po rýži – přispívá k rostoucímu množství vypouštěných emisí. A co hůř, mnohdy jíme těchto potravin více, než vyžaduje správná výživa. Aby bylo možné dosáhnout změny, musí oficiální pokyny vlád kromě nutričních potřeb a zlepšování zdraví zohledňovat také dopady různých typů potravin na životní prostředí. Společně s tím, jak stále více zemí zpracovává svá oficiální doporučení v této oblasti, je také třeba, aby vzniklo koordinované úsilí na podporu implementace a asertivní prosazování norem v různých sektorech společnosti. Musíme se společně pokusit zlepšit lidské i planetární zdraví. Podívejte se na šest jednoduchých tipů WWF, které se týkají udržitelného stravování a zaměřují se na změny, které je třeba udělat, abychom udrželi nárůst oteplování v hodnotě pod 2 stupně. (odkaz na článek Livewell priciples) Naše síla je na našich talířích a stravovací volby každého z nás mohou přispět k dosažení kýženého řešení.
A za třetí musíme omezit potravinové ztráty a plýtvání potravinami. Přibližně jedna třetina všech vyprodukovaných potravin se nikdy nesní. Emise vzniklé při výrobě potravin, které se nakonec nespotřebují, jsou tedy naprosto zbytečné, ale ještě více emisí se uvolňuje, když se potraviny rozkládají na skládkách. Přesměrování nespotřebovaných potravin do kompostu nebo krmiva pro zvířata je prospěšné, ale skutečnou výhrou by bylo, kdybychom dokázali zabránit vznikání potravinového odpadu. Je třeba, aby podniky, které mají co dočinění se spotřebiteli, transparentně měřily a omezovaly svůj odpad a vlády budou mít tím pádem dobré předpoklady k tomu, aby připravily adekvátní právní předpisy postihující nehospodárné praktiky.
Pokud jde o využívání půdy k odčerpávání oxidu uhličitého z atmosféry, je třeba zlepšit schopnost zemědělské půdy zachycovat a ukládat (sekvestrovat) uhlík. Jednou z možností je implementace výrobních systémů podle zásad agrobiodiverzity a agroekologických postupů v stávajících zemědělských podnicích a farmách. Dále je možné také rekultivovat degradované půdy a chránit travní porosty a poté je využívat k takové produkci potravin, která nevede k přeměně přirozených ekosystémů ani k poškozování přírodních stanovišť.
© Mariana Medvedeva on Unsplash
Například udržitelný chov dobytka na pastvinách nejen pečuje o krajinu a přispívá k potravinové bezpečnosti, ale také chrání zdraví půdy a umožňuje účinnou a dlouhodobou sekvestraci uhlíku v půdě. Podniky i spotřebitelé musí požadovat potraviny vyráběné bez poškozování přírodních stanovišť, vyráběné udržitelným způsobem a podporující zdraví půdy. Vlády musí odrazovat od zemědělských metod, které vedou ke snižování kvality zemědělské půdy a tím následně podporují další ničení přírodních stanovišť.
Abychom zastavili klimatickou změnu, musíme jednak snížit emise způsobované využíváním půdy a jednak lépe využívat půdu k odčerpávání oxidu uhličitého z atmosféry. Je zřejmé, že potravinový systém hraje obrovskou roli. Neznamená to, že můžeme začít opomíjet energetiku, městské a průmyslové systémy, ale transformaci využívání půdy musíme postavit na stejnou úroveň jako využívání energie. Jen tak budeme schopni posílit klimatickou odolnost, zlepšit potravinovou bezpečnost a zachovat biologickou rozmanitost pro příští generace.
